Problematika a důvod proč stát zavedl  e-recepty  je z pohledu pacienta vice méne nejasná. Jak se jeví z článku MUDr. Kerekeše, aktuálně jde o sběr dat o občanech – pacientech.
Pro lékaře nemá v tuto chvíli téměř žádný význam, kromě investic, které musel z vlastní kapsy vložit, aby stát mohl tento paskvil provozovat.
Citujeme z příspěvku MUDr. Kerekeše do Medical Tribune:

Když jsem konečně pronikl do filozofie modelu e-receptu, který tvoří několik vstupních modulů přístupu pro administraci pacienta, poskytovatele, lékaře, lékárníka a lékárny, dále samotné moduly pro plnění databáze daty, bylo mi to jasné proč stát tak urputně trvá na povinnosti se zapojit! Vůbec se nejedná pouze o preskripci.

Po nucené registraci všech povinných bude mít k dispozici gigantickou databázi subjektů celého zdravotnictví a jejich vztahy, kdo kde pracuje, kde chodí pacienti čerpat péči a spoustu dalších informací. Gratuluji Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) k této poctě.

Otázkou zůstává, k čemu to bude?

Stát není schopen do dnešního dne zdravotnictví efektivně řídit, přitom daní občany nemalou částkou zdravotní daně, která děla ročně kolem 300 miliard.

Pokud to není ministerstvu zdravotnictví a lidem ve Výboru pro zdravotnictví PS jasné, tak významný podíl v neefektivitě v čerpání zdravotní péče má samotný pacient. Z jeho strany dochází k plýtvání časem a kapacitou lékařů, kdy pacient s jedním problémem obchází několik pracovišť, když není spokojený s výsledkem. Politici tento systém plýtvání ještě přiživují svými výplody do médií o bezplatném zdravotnictví a nároku na tu nejlepší zdravotní péči na světě. K smíchu jsou i různé snahy o sestavování řebříčků kvality zdravotní péče v situaci kdy se naopak zavírají oddělení pro nedostatek personálu. A poloprázdné zůstávají Potěmkinovy nemocnice pro voliče.

Dalším problémem, na kteří si poslanci zadělali je otázka souhlasu pacienta s odesíláním jeho citlivých osobních údajů do databáze SÚKL. Já osobně nemám rozhodně žádný zájem na tom, aby si nějaký úředník BIS nebo jakýkoliv správní orgán pod různou záminkou prohledával mou medikaci. Strpím ještě zdravotní pojišťovnu, ale nikoho dalšího.

Všichni poskytovatelé by podle zákona o ochraně osobních údajů a směrnice GDPR měli nechat udělit písemný souhlas pacienta s výše uvedeným. Paradoxem tohoto zákonného zmetku zůstává i fakt, že po novelizaci bude nejspíše vyžadován pacientův písemný souhlas s nahlížením do preskripce jiného lékaře, avšak nepochopitelně tvůrce nemyslel na možnost nesouhlasu pacienta s tímto direktivním sběrem mnohdy “intimních” dat o našem zdravotním stavu.

Pokud pacient odmítne, má stát minimálně etický problém, ale stížnostem pacientů může být vystaven no kdo jiný než lékař! Jak pak jinak než direktivně zabezpečit péči za vybranou zdravotní daň! Tohle je jistě další z námětů pro Ústavní soud.

Takže v plánu je tedy naplnit databázi nejlépe do konce roku 2018 a pak se uvidí, co s tím. Nebo je snad už plán na nějakou tu novou regulaci? Tak kdo to buď tentokrát? Doufám, že pacient.

MUDr. Roman Kerekeš
Kardio-Vinohradská